tisk ]Mája
Pokaždé mi jich bylo strašně líto, ale říkala jsem si že dva psi a 3 měsíční syn je tak akorát. Jednoho dne se objevila fotka Máji na stránkách útulok Zlaté Moravce. Okamžitě jsem se do ní zamilovala! Bylo to šílené, 3 dny jsem nespala, pořád se dívala na její fotku a nemohla přenést přes srdce, že to ušaté, nohaté štěňátko je někde samo v kotci :( Tak jsem tajně napsala email do útulku jestli je volná a co vše musím udělat, abych ji mohla adoptovat! ROZHODLA JSEM SE, JEDU PRO NI! Pak jsem zavolala příteli a sdělila mu své plány.. Namísto očekávané reakce, jestli jsem se nezbláznila, mne můj přítel překvapil dotazem "Kdy tam chceš jet"?! :)
Hned druhý den jsme se vydali na cestu, ani 185kilometrů nás nemohlo zastavit. Celou cestu jsem byla jako na trní. Po příjezdu mi přinesli takové ušaté, nohaté, neohrabané, vyděšené štěně. Vzala jsem ji do náruče, nasadila obojek a pošeptala jsem jí "už jsi navždy naše, neboj se". Seděla jsem s ní cestou domů na zadním sedadle a pozorovala jí, ležela klidně se šňupáčkem v mé dlani a střihala ouškama :) Naše psí holky ji přijaly bez problémů a náš synovi je nejlepší kamarádkou. Je velice šikovná, čistotnosti se naučila velice rychle. Základní povely jsme procvičovaly denně a socializaci jsme taky zvládly na jedničku. Lhala bych kdybych řekla, že nikdy nic neudělala, ale to k pubertě patří :) Rozkousané boty, polštáře, vytahaný odpadkový koš, okousané rožky u nábytku :D Ale jak se říká je to můj osudový pes, díky kterému se mi zcela změnil můj život. Stala jsem se aktivní dobrovolnicí v útulcích, zabývám se problematikou nechtěných psů, hledám jim nové domovy a to velice úspěšně :) zakládám své občanské sdružení na pomoc opuštěným psům. A ptáte zda bych to udělala znova? Určitě ano, otevřela mi oči!
