Vaše příběhy

Před pěti lety jsem si pořídila prvního psa. S PP. I druhý pes byl s PP. Když jsme se rozhodovali pro třetího, po zkušenostech nám nějak začalo být jedno, zda bude s PP nebo bez.

Jednoho krásného dne jsme vyrazily do ZK na brigádu. Přišli jsme do zadního výběhu a tam z boudy koukala nádherná drobná vlčanda jménem Gerda.

Ve čtvrtek večer (27. června 2002) jsem seděla v pokoji na zemi a před sebou věci po mém prvním pejskovi.

V září se naše rodina zase rozrostla. Ke dvounožcům, kočce a pár pavoučkům za skříní jsme si přivezli štěňátko z útulku.

Příběh Kelly, adoptované v březnu 2011 ze Slovenska.

Bereme si pejsky do objektů na hlídání (vím není to jako když mají svého páníčka), ale u nás se mají moc dobře, sama jim vařím občas kuřátko, mají teplé boudičky no prostě se o ně moc staráme.

Pro Mortyšku jsme si jeli, když jí byly tři týdny, bydlela s námi ve studentském bytě, takže nebyla zvyklá být sama.

Tak se taky podělím s naším příběhem:-) Od malička mám moc ráda zvířata. Když jsem se osamostatnila, bydleli jsme v podnájmu a tam jsme nemohli mít žádné zvíře.

Měli jsme asi 4letou fenečku neurčité rasy. Po každým hárání měla falešnou březost, kdy stále tahala nějaké hračky, jako svoje štěňátko.Tak jsme se rozhodli, že jí pořídíme psí miminko.