tisk ]Barunka
Začala jsem procházet inzeráty a databáze útulků... Vyhlídnutá mladá zlaťanda na nás v útulku nepočkala, majitelka čechohorandy si nakonec darování rozmyslela, alaskán mě v útulku nezaujal ani jeden, ohařovití byli obvykle samí psi.
Najednou nás oslovila postarší psí dáma v útulku v Klášterci nad Ohří. Barušku (v útulku Bela 717) našli před rokem ležet u silnice. Za zdmi Kláštereckého útulku strávila téměř rok. Chodila velmi ztěžka. Měla obrovský nádor na mléčné žláze, který vážil asi přes kilo. Doma při koupání jsem se ale zděsila. Již pouhým pohmatem bylo jasné, že mléčné žlázy jsou samý nádor. Jak ji místní veterinář prohlížel? Na pravné přední noze jsem objevila bouli v jednom ohni. V uších výrůstky. Při pohledu do očí je jasné, že začíná slepnout. Zuby a dásně má v žalostném stavu, o jeden tesák přišla pár dní před naší návštěvou, měla několik tržných ran... v podstatě neumistitelný pejsek. Má vůbec smysl s ní chodit na operaci? Proč jsme si probůh přibrala takovej uzlíček starostí, copak jich sama nemám málo?
Ne, nemám. Tohle jsou totiž úplně jiné starosti. Baruška podstoupila rozsáhlý operační zákrok. Mamektomii, kastraci a úžasní doktoři Maradovi z Mělníka zvládli i odstranit nádor na pravé přední noze. Po operaci byla na infuzích a kyslíku. Při předoperačním vyšetření se přišlo i na zanedbaný zánět ledvin a močového měchýře a při rtg na nějakou tekutinu pod srdíčkem... trochu moc na jedno malé chlupaté stvoření. Díky antibiotikům se zánět ale vyléčil. Na operaci Barunky finančně přispěl Nadační fond Pes v Nouzi.
Když si pořídíte štěně za 10 tisíc, považujete běhání, skákání, aportování za samozřejmé... když si vezmete staršího nemočného psa z útulku, nic nečekáte a radujete se i z banalit. Třeba že Baruška po měsíci běhá po zahradě a zvládá i dvoukilometrové procházky. Kdo ví, co nám předvede za rok!
