tisk ]Garp
Garpa našel můj kamarád ze školy uvázaného u stromu v lese, hladového, zablešeného, začerveného, celého posetého velkými klíšťaty. Po několika týdnech, kdy ho kamarád nahlásil do všech útulků v okolí a inzeroval ho kde to jen šlo, nebyla jiná možnost, než ho dát do útulku. Já v té době přišla o svého prvního psa v životě, a tak jsem si řekla proč ne a nasedla jsem na vlak a přes půl republiky si pro toho chudáčka jela.
Pojmenovala jsem ho po své oblíbené knížce Garp. Garp byl naprosto úžasný, hned první den jsem s ním mohla chodit navolno bez vodítka a poslouchal mě téměř na slovo. Dnes už jsme spolu skoro tři roky a neměnila bych nic. Garp už má pánečky dva - mě a mého přítele, a před rokem jsme mu pořídili i psí kamarádku (taky nalezenečku), aby si měl taky s kým povídat a sdílet radosti i strasti psího života:) Je to nerozlučná dvojka, co nás občas pozlobí, ale hned je jim odpuštěno. A jak mi změnil život? Hodně. Díky němu jsem se osamostatnila, protože doma Garpa moc dobře nepřijali, hledala jsem si kvůli němu vlastně své první vlastní bydlení. Podřídili jsme mu vlastně všechno, teď se budeme stěhovat a první kritérium při výběru lokality byli naši psíci - a povedlo se, budeme bydlet hned naproti lesu:) Za sebe můžu říct, že až (doufám že to bude za co nejdelší dobu) se Garp i Sára rozhodnou odejít do psího nebe, tak si zase pořídíme nějakého útulkáře nebo nalezence, jsou to nejvděčnější dušičky na světě:)
